Smutná správa pro ty, kteří znali naší Ášu

 Jak a proč jsme si pořizovali pejska

 Ve článku o naší společnosti jsem se zmínil, že naše firma vznikla v roce 1998, ale nezmínil jsem se, proč se začala jmenovat právě ÁŠA .

To bylo už dávno v červenci roku 1994, tři roky po tom, co se nám s manželkou narodila krásná dcera Michaela, a protože jsme oba vyrůstali s pejskem a od začátku se učili lásce k zvířatům (,což v dnešní době spousta mladým lidem chybí), jsme se rozhodli pořídit si  našeho prvního pejska. Manželka si přála pudlíka fenku, protože má toto plemeno skvělou povahu a sama s pudlíkem vyrůstala. Dlouho jsme hledat nemuseli. Koupil jsem inzertní noviny a obvolával lidi nabízející toto krásné plemeno. Ještě ten den jsme si jeli pro trpasličí fenku stříbrného pudlíka do Losiné u Plzně. Rozhodli jsme se pro barvu bílou nebo stříbrnou, ale v té spoustě inzerátů a hovorů jsem ani nakonec nevěděl pro jakého vlastně jedeme. Bylo nám to jedno a hrozně jsme se těšili. Černého jsme nechtěli snad jenom kvůli tomu, že manželka už černého měla, tak aby byla nějaká změna.

             Pamatuji si to, jako by to bylo dneska. Zazvoníme u domovních dveří u domku se zahradou a přijde nás přivítat paní středního věku. Pod nohama jí prolétne malý pejsek, štěkotem nám dávající najevo,že ví moc dobře, proč jsme přijeli a patřičně nám dává najevo, ať se zase vrátíme, odkud jsme přijeli. Po chvilce však zjistí, že pejsky máme rádi, a že  jí už ty její děti pěkně zlobí. Panička si všechny stejně nenechá, skamarádila se , začala nás olizovat, dokonce se začala i předvádět, přinášela nám svůj míček, abychom jí ho házeli.  Panička zatím odešla do vedlejšího pokoje. Po návratu za ní cupitala dvě krásná černá štěňátka. Trochu jsme se zarazili, když jsme si všimli, že jsou úplně černá  a podívali jsme se na sebe. „Neříkal jsi ,že bude stříbrná nebo bílá?“ Podotkla manželka a vzápětí jsme  vyprskli smíchy. Vůbec nám to ale nevadilo, i kdyby jí ta barva zůstala,  stejně bychom se už bez štěňátka nevrátili. Paní nám hned vysvětlila, že stříbrný pudlíci se rodí černí a postupně vystříbří. Zeptali jsme se, jestli už má štěňátka pojmenovaná, protože té naší už říkali ÁŠA, jméno jí zůstalo.Po prvním stříhání, kdy jí paní stříhačka ostříhala čumáček a pacičky vypadala jako malá opička. Černé štěňátko se stříbrným čumáčkem a pacičkami.

             Dny utíkaly jako voda a ve dvou letech se i naší Ášence narodila také dvě krásná štěňátka.Pejsek a fenečka. Hned jsme si řekli, že bychom měli tuhle krásnou zprávu říci paní, od které jsme si Ášenku pořídili, aby věděla, že ta její se stala skutečnou babičkou. Vzal jsem telefon a hned vytáčel telefonní číslo s touto skvělou zprávou. Po pár zazvonění se ozvala paní v telefonu a já jí hned sdělil, že je babičkou, samozřejmě že né vy, ujišťoval jsem ji, ale Vaše fenečka. Nám se totiž narodila dvě krásná štěňátka. Čekal jsem známky radosti na druhé straně sluchátka, ale z ticha jsem zjistil, že paní na druhé straně pláče. "Stalo se něco ?" zeptal jsem se. Ona mi odpověděla, že jí právě Baruška zemřela. Tak se totiž jmenovala maminka naší Áši.  „Hrozně bych je chtěla vidět“, řekla po chvilce a za pár dnů u nás zazvonila i s manželem. Je to zajímavé, ale v té chvíli se naše role vyměnili. Když paní uviděla ty naše černé kuličky, opět se rozplakala a řekla, že ta fenečka je celá Baruška. Nemusím snad psát, že hned potom si Barušku, jak už jí sama pojmenovala, zamluvila a za pár týdnů odvážela domů, šťastná jako my před pár lety, když jsme jeli s Ášenkou .

             Čas však neúprosně letí a Áša, která vychovala naší dceru Michalku, nás v listopadu 2006 navždy opustila. Ještě než šla za svojí maminkou do psího nebíčka, navštívila svojí už 11 letou dcerušku v Losiné u Plzně. Snad, jako by to věděla, nám dávala najevo ,že jí chce ještě naposledy vidět. Naposled si sní zahrála na honěnou před domem, kde se sama narodila, umyla jí očička  a věřte nebo né, i svou paničku poznala a oblízla jí, jako by dávala sbohem, protože potom už jenom ležela v pelíšku a čekala až se setká se svou maminkou, aby jí vyřídila, že se na zemi má panička dobře, a že vychovává její vnučku.